„Kdo chvíli stál, už stojí opodál“

Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové!

Dovolte mi, abych pojal pozvání na Výroční kongres ČIS ČLS JEP ne zcela typicky, ale jako malý rozbor jednoho z klasických děl beatnické poezie, básně českého Kerouaca, Václava Hraběte.

To samozřejmě neznamená, že bychom jako organizátoři nezvali účastníky, partnery, podporovatele, přednášející a experty. Naopak. Přijeďte všichni. Bude to skvělý čas. Samozřejmě, že již předem musíme poděkovat všem, kteří se na realizaci kongresu podílejí a podílet ještě budou.

Jak ale chceme propojit několikatisícovou vzdělávací a vědeckou akci s pohledem básníka? Pojďme se o to tedy pokusit.

Hned na začátku zamyšlení si všímáme souznění: Již úvodní verš vyjadřuje myšlenku, že kdo se přestane vyvíjet, zůstane pozadu. Svět se hýbe, a kdo se nehýbe s ním, mizí z obrazu. Báseň pak přináší aktuální témata: rychlost doby, strach z ustrnutí, generační neklid, odpor k autenticitě a pasivitu. Všímá si ale i osobního růstu, společenských změn.

Platí to v každé době i oboru. Stojíme před novými výzvami a realita se nám mění před očima:

• Polypragmazie a interakce: kdo „zůstane stát“ u starých schémat, přehlédne, že dnes má pacient 12 léků, DOAC, biologika, GLP1-agonisty, a přehlédne i interakce…
• Nový klinický obraz:HFpEF, prediabetes, subklinická ateroskleróza, frailty – toto dřív nebylo v popředí, dnes bez toho internista „stojí opodál“.
• Multidisciplinarita:interna není solitérní obor; kdo se nepropojuje s kardiology, nefrology, geriatry, paliatry a dalšími, stojí mimo hlavní proud péče.

Co bychom si, jako lékaři všech generací, mohli z kongresu odnést?

• Nechci být ten, kdo „chvíli stál“:každý rok si vědomě přiznat, v čem jsem zastaral a co potřebuji přeučit.
• Budu si hlídat, kde už jen opakuji rutinu:tam často začíná „opodál“.
• Nebudu se bát říct „nevím“:to je první krok k tomu, abych nestál.
• Budu sledovat nejen nové léky, ale i nové hodnoty:důraz na kvalitu života, sdílené rozhodování, depresivitu, frailty, polyfarmakoterapii.
• Jako starší generace nebudu brzda, ale most:předat zkušenost, ale neuzamknout mladší do „našich časů“.

V interně nejde být hotový – jde jen o ochotu se hýbat.

Těšíme se na Vás